Do doby než budou pořízeny standardním akvizičním procesem, budou vrtulníkáři k hašení používat půjčený exemplář z LOM PRAHA a. s.

Armáda naposledy zasahovala u rozsáhlého požáru v Národním Parku České Švýcarsko vloni v létě. Postupně zde nasadila nejprve jeden, následující den už dva vrtulníky W3A Sokol s bambi vaky. Po zapůjčení závěsného hasicího zařízení s trojnásobným obsahem byl jeden stroj vyměněn za silnější Mi-17. Vojenští piloti nad Hřenskem nalétali přes 220 letových hodin, provedli více než 2 400 shozů a plameny zalili téměř 4 tisíci tunami vody.

"Hasicí vak BB6587 je schopen přinést násobně větší účinnost hašení a likvidace požárů v porovnání se stávajícími hasicími vaky BB3542, které se používají v podvěsu vrtulníků W-3A Sokol," řekl praporčík Jiří Zelenka, revizní technik 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely s tím, že v Hřensku se zcela jasně prokázala nutnost použití vrtulníků vybavených hasicími vaky o kapacitě minimálně 3000 litrů.

Pořízení objemnějších vaků nahrávají i klimatické změny, které přinášejí výrazně sušší léta s většími riziky ničivých požárů. Armáda může být povolána na pomoc v případech, kdy Hasičský záchranný sbor není schopen s rozsáhlými požáry účinně bojovat a děje se tak na základě smlouvy mezi Armádou ČR a HZS.

Hasicí vak BB6578 se zařízením POWERPACK

Nový hasicí vak má tzv. nominální kapacitu 2950 litrů. Je vyroben ze speciální gumové tkaniny a po vnějším obvodě je umístěn škrtící popruh, kterým se dá objem zmenšit až na 70 %. "Doba přeletu s novým hasicím vakem, doba potřebná pro plnění a výpar shozené vody v požářišti jednoznačně ukazují na násobně větší účinnost hašení a likvidaci požáru," zmínil major Zdeněk Heuschneider, pilot 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely.

Vak se připojuje k vrtulníku pomocí krátkého prodlužovacího lana přímo na hák zámku vnějšího podvěsu, který je umístěn v nákladovém prostoru vrtulníku. Vnější závěs vrtulníku Mi-17 má nosnost 3000 kg, u vrtulníku Mi-171Š 4000 kg. Při operačním použití se hasicí vak bude standardně plnit na 90 % své kapacity, což je přibližně 2 700 litrů vody především z důvodu, aby měl vrtulník dostatečnou zásobu paliva pro činnost nad požářištěm, tzv. "play time" minimálně hodinu a půl letového času.

Další novinkou oproti již zavedeným typům hasicích vaků je ovládání výpustě vaku pomocí autonomního zařízení POWERPACK, které ovládá palubní technik z nákladové kabiny. Zařízení má vlastní baterii s vysokou kapacitou a signalizaci stavu nabití. Spojení s hasicím vakem je konstrukčně řešeno tak, aby byla zachována možnost nouzového odhození hasicího vaku bez rizika poškození vrtulníku. "Zařízení je umístěno v přenosném kufru a je plně přenosné. Umožňuje až stovky shozů bez nutnosti dobití. Zároveň je natolik flexibilní, že poskytuje ovládání vaku bez úpravy vrtulníku, takže je možné navěsit celý hasicí systém na jakýkoli vrtulník s odpovídající nosností," vyzdvihl Heuschneider.

Pouze pro zkušené posádky vrtulníků

Létání s hasicím vakem v podvěsu představuje vrchol pilotáže a může ho provádět pouze dobře vycvičená posádka. "Hašení klade vysoké nároky na pilota a jeho zkušenosti. Musí znát dokonale možnosti vrtulníku i efektivní taktiku hašení vzhledem k terénu i povětrnostním podmínkám. Čím větší vrtulník, tím více vody je schopen pojmout do podvěšeného vaku a také o to náročnější je pilotáž. Všeobecně se dá říct, že létání s podvěsem u vrtulníku je jako Formule 1 v motorismu. Není to pro každého a chce to dlouhodobý výcvik," vysvětlil Zdeněk Heuschneider.

První pozemní a letové zkoušky s novým hasicím vakem

Cílem zkoušek bylo nejen ověření letové způsobilosti hasicího vaku samotného, ale také zjištění dalších odlišností. Při zkouškách se ověřuje technická dokumentace, úkony související s údržbou vaku, statická zkouška hasicího vaku zavěšením na automobilní jeřáb, způsob připojení hasicího vaku k vrtulníku a posuzuje celková konstrukce s ohledem na bezpečnost létání.

Začíná se zkušebními lety s prázdným hasicím vakem, následují další lety dle schválené metodiky. Nabírání vody probíhá z mobilní nádrže FIREFLEX s kapacitou 55 m3, z Labe a také plněním z proudnic do hasicího vaku vrtulníku ve visu.

"V praxi se používají všechny tři způsoby, ale ze zkušeností z Hřenska je nabírání vody z mobilních nádrží, které jsou umisťovány v blízkosti požáru a jsou přímo doplňovány hadicemi z hasičských vozidel, nejefektivnější způsobem hašení v těžko přístupném terénu nebo v odlehlých prostorech bez blízkého přírodního zdroje vody," konstatoval Heuschneider.