ČR se stejně jako další země zavázala k ochraně klimatu. K tomu, aby dosáhla v environmentální politice svých cílů, může používat mimo jiné i opatření v oblasti daní a další finanční nástroje. Právě daňová opatření by měla pomoci motivovat obyvatele, aby přešli na ekologičtější vozidla nebo zdroje energie v domácnosti.

Současné nastavení daní a dalších finančních nástrojů ale tuto úlohu neplní. ČR tak zaostává za většinou zemí EU v ekologizaci automobilové dopravy. Plnění cílů EU závisí na biopalivech první generace, což s sebou nese řadu negativ, jako například zábor zemědělské půdy, na které se pěstují rostliny pro výrobu biopaliv na úkor rostlin pro výrobu potravin.

Zatímco ve většině států EU jsou finanční opatření k ochraně klimatu aktivně prosazovány, v ČR je kontrolovaná ministerstva - pokud jde o dopravu - teprve zkoumají. Navíc dosud ministerstva nenavrhla úpravy legislativy u daní a poplatků, které by v ekologizaci dopravy pomohly. Přitom opatření tohoto typu většina zemí EU využívá k tomu, aby se zvýšil podíl nových vozidel s ekologičtějším pohonem.

NKÚ zjistil, že sazby daní a poplatků, které souvisejí s používáním vozidel a měly pomoci k ekologizaci dopravy, od svého zavedení reálně klesly a již neplní svou funkci. U některých nástrojů pak nejde prokázat jejich efektivnost, ať už jde o změny sazby silniční daně, nebo slevy na spotřební dani pro alternativní paliva. Některé finanční nástroje jsou v podstatě nefunkční, například recyklační poplatek, který vznikl v roce 2009 a měl zabránit dovozu zastaralých vozidel do ČR. Jeho účinek byl v letech 2015 až 2018 kvůli jeho nastavení jen zanedbatelný.

ČR ani nevyužila možnost, kterou jí dává právní předpis EU, aby zdanila hluk a znečištění ovzduší z nákladní dopravy prostřednictvím mýtného. NKÚ vyčíslil, že jen v letech 2015 až 2018 tak ČR mohla na mýtném získat 3,8 miliardy korun navíc.

Výsledkem systému je, že vozový park v ČR zastarává, roste dovoz starých vozidel, emise neklesají, zatímco podíl vozidel s ekologicky šetrným pohonem stoupá jen pomalu a je nízký.

OSN vyhodnotila, jak ČR plní strategii Cíle udržitelného rozvoje, a nejhůře v tomto hodnocení dopadla právě klimatická opatření. Podle OECD je v ČR uhlíková cenová mezera, která udává schopnost uhlíkové daně pokrýt náklady na odstranění následků znečištění CO2, ve výši 70 %. V důsledku toho, že ČR nezdaňuje uhlík, nezískává prostředky na financování podpory ekologicky šetrných vozidel a musí je získávat z jiných zdrojů, například z emisních povolenek.

Daňová opatření zaměřená na to, aby domácnosti přešly na ekologičtější zdroje vytápění, mají v ČR jen omezený dopad. Pro spotřebitele je stále nejvýhodnější využívat uhlí. Je ale třeba říci, že se ČR v daňové podpoře ekologičtějších zdrojů vytápění od dalších zemí EU zásadně neliší a Ministerstvo financí další možnosti zdanění emisí z domácích topenišť dále zkoumá.