Island je populární hlavně kvůli hudbě a přírodě. Co je na tomto ostrově ještě zajímavého?
Martin Duben: Samozřejmě, pokud se řekne Island, tak asi dnes každého napadne nejdříve příroda. A to je určitě to hlavní, kvůli čemu na Island lidé jezdí a kvůli čemu tu i zůstávají (občas i nedobrovolně). "Světový" je Island také díky házené a v poslední době i fotbalu. Absolutní špičkou je třeba ve využívání geotermální energie. Za jedno z největších bohatství Islandu považuji ale místní velmi příjemné lidi. Těžká historie naučila Islanďany si vzájemně pomáhat, což dodnes přetrvává. Například často strávíte více času dáváním si přednosti před zúžením mostu než jeho přejetím, z rozvodněné řeky vaše zapadlé auto vytáhne ochotně kolem projíždějící autobus a podobně. Málo se také ví, jak Islanďané milují kvalitní kávu, která je k dostání prakticky všude, často dokonce zdarma.

Kolik času jste strávil na Islandě?
M. D.: Na Islandu jsem zatím strávil mnohem méně času, než bych chtěl, ale jezdím tam jako průvodce jednou ročně a třeba v příštím roce bych se tam chtěl vydat i soukromě. Hlavně mě moc láká zimní krajina elfů, nejlépe s polární září nad hlavou.

Co musíme na Islandu navštívit? Jaká místa byste poradil turistům?
M. D.: Na Islandu si najde své prakticky každý. Samozřejmě asi nelze vynechat gejzír Strokkur a blízký vodopád Gullfoss, z dalších vodopádů nesmíte minout zejména magický Skógafoss a musíte se projít za fotogenickým Seljalandfossem. Snad každý se chce vykoupat při teplotě blížící se nule v geotermálních lázních nebo přírodním horkém potoce. Na Islandu jsou tisíce kilometrů stezek liduprázdnou tichou a čistou přírodou, ale přesto musím doporučit procházku v Duhových horách (Landmannalaugar). Pro ty zdatnější pak cestu odtud přes Thorův les (Thórsmörk) k již zmíněnému vodopádu ve Skógaru. Závěr této několikadenní túry vás navíc k moři dovede mezi dvěma úchvatnými ledovci pokrytými sopkami. Sopka Eyjafjallajökull zastavila v roce 2010 dopravu nad Evropou a stále si můžete sáhnout na "horkou půdu pod nohami". Odsud je to již jen pár kroků k mysu Dyrhólaey, kde kromě jiného můžete pozorovat "tučňáky severu" - papuchalky. Z měst patří mezi nejkrásnější určitě Akureyri a Reykjavík, nejlepší pro pozorování velryb je pak zaliv u Husavíku. Ale mohl bych popsat mnoho stran, pokud bych měl vyjmenovat vše, co stojí na Islandu za vidění.

S Islandem se spájejí i různé bajky a magické příběhy. Které jsou podle vás nejzajímavější?
M. D.: Mám pocit, že takové jsou prakticky všechny. Jsou trochu jiné než naše příběhy a vystupují v nich velmi často nadpřirozené postavy, často v nich lidé umírají. Pokud byste si chtěli nějaké příběhy přečíst, tak knihy o Islandu lze zakoupit třeba přes Klub islandských fanatiků. S blížící se zimou bych určitě doporučil i příběhy o trochu škodolibých vánočních skřítcích.

Island je malá země. Jak vypadá běžný život Islanďanů?
M. D.: Předem je třeba upozornit, že Island je malá země jen velmi relativně, například je o čtvrtinu větší než Česká republika. Jen část ostrova je však obyvatelná, proto dnes více než dvě třetiny z přibližně 330-tisíc obyvatel Islandu žije v Reykjavíku a okolí. Většina místních tedy žije klasickým městským životem podobným tomu u nás. Islanďané jsou velmi přátelští a milují rodinu, setkávání, vyprávění, černý humor a hudbu. Také si rádi užívají jídlo, což se někdy projevuje na jejich nadváze, i když v poslední době se to trochu lepší, a to zejména díky velké podpoře sportu. Snad v každém městě o velikosti naší větší vesnice najdete tělocvičnu, fotbalové hřiště a bazén. Historicky je jídelníček na ostrově postaven na mořských plodech a skopovém, trochu méně se ví, že si Islanďané oblíbili zmrzlinu ve všech možných formách, lékořici a kvalitní kávu. Populární jsou bohužel také rychlá občerstvení, slazené nápoje atd. Do jídelníčku i zálib lze počítat také islandské koně, které potkáte stejně jako ovce, kdekoli je alespoň trochu trávy. Povídání o nich a specifickém ježdění na nich by bylo ale na samostatný článek. Pokud to počasí dovolí, tak Islanďané rádi vyráží na projížďky v upravených terénních autech s velkými koly, a to po jakémkoli povrchu od klasických silnic, přes sníh a led, až po černý sopečný písek na překrásných plážích. Vzdálenosti na ostrově i vůči okolnímu světu pak pomáhají zkrátit mobilní telefony i oblíbené sociální sítě a internet obecně. Život v této severní ostrovní zemi je tak v poslední době přeci jen trochu snazší a mnohem pestřejší, než tomu bylo dříve.

Jak Islanďané vnímají Česko, nebo respektive země střední či východní Evropy?
M. D.: Myslím, že Českou republiku a východní Evropu objevují spíše až v době nedávné. Spousta místních zná fotbalisty nebo házenkáře, Prahu, někdo Václava Havla, Švejka, Antonína Dvořáka, režiséra Menzela a určitě každý potkal českého turistu. Na Island naštěstí jezdí z našich zeměpisných šířek hlavně lidé, kteří milují přírodu a takoví lidé vytvářejí o České republice nebo Slovensku spíše pozitivní asociace. Doufám, že vzájemné sympatie vydrží co nejdéle.

Martin Duben
Pochází z Rychnova nad Kněžnou a k cestování ho dovedli rodiče. Před revolucí cestovali od Orlických hor až po Jugoslávii, po změně režimu i dál do světa. Už během studia se stal průvodcem pro cestovní kancelář. Dnes se kvůli vytíženosti věnuje především místům blízkým jeho srdci a to Islandu, východní Africe, Pyrenejím a Julským Alpám.