Sopranistka Martina Janková na Pražské jaro přijíždí v čerstvém třpytu úspěšného debutu v milánské La Scale. V pražském Rudolfinu vystoupí 20. května s programem, kterým vzdává dík své domovině a hold lidovým písním.

Portrét Martiny Jankové
Absolventka Ostravské konzervatoře a Hudební akademie v Basileji, horalka, která přešla z beskydských kopečků do Bernských Alp a z Worbu, kde žije se svou rodinou, vyráží na úspěšné koncerty a operní produkce.

V letech 1998-2012 působila v Curyšské opeře. Opernhaus Zürich je instituce vysokých uměleckých nároků a kvalit, zažila tam bohatý repertoár, prvotřídní kolegy, práci špičkových dirigentů, jako byli John Eliot Gardiner, Nikolaus Harnoncourt, William Christie, Vladimír Fedosejev, Marc Minkowski, Christopher Hogwood, také generálního ředitele Alexandra Pereiru a šéfdirigenta Franze Welsera-Mösta a osobité režiséry. Z nich právě Jürgen Flimm režíroval v La Scale scénické provedení Händlova oratoria Il trionfo del tempo e del disinganno (Triumf času a pravdy), v němž v lednu 2016 Janková debutovala na této scéně v titulní roli Bellezzy (Krásy). Na Salcburském festivalu vystupuje v inscenacích Clause Gutha a Sven-Erica Bechtolfa. Martina Janková je kmenovou zpěvačkou salcburského špičkového dění. Debutovala tam roku 2000 pod taktovkou Charlese Mackerrase v opeře Medea Luigi Cherubiniho, rok poté zpívala Echo v Straussově Ariadně na Naxu, dirigoval Christoph von Dohnányi, a Karolku v Janáčkově Její pastorkyni (Česká filharmonie a Gardiner), pod taktovkou Valerije Gergijeva ztvárnila páže Theobalda ve Verdiho Donu Carlosovi, nicméně hlavní repertoár, ve kterém je v Salcburku angažována, je mozartovský - Papagena v Kouzelné flétně, Aminta (Il re pastore), Despina v Così fan tutte, Cherubín a Zuzanka ve Figarově svatbě.

Zásadní část svého interpretačního umění věnuje Martina Janková dílům oratorním a kantátovým. Jejími partnery jsou nejlepší symfonické orchestry - Berlínská, Mnichovská, Česká, Vídeňská či Izraelská filharmonie, lipský Gewandhausorchester, pařížský Orchestre des Champs-Elysées, angažují ji Neville Marriner, Simon Rattle, Iván Fischer, Riccardo Chailly a hlavně pak specialisté na starou hudbu. Ráda zpívá v doprovodu orchestrů dobových nástrojů, s jejím světlým, lyrickým sopránem krásně ladí vídeňský Concentus Musicus, The English Baroque Soloists a John Eliot Gardiner ji vybral do nahrávky Bachovy velikonoční kantáty Erschallet, ihr Lieder (DG Archiv Produktion 2000). Velmi úzce spolupracuje s Collegiem 1704 a Václavem Luksem - natočila s nimi Bachovy kantáty (Supraphon, 2013), zpívala s Collegiem 1704 na Pražském jaru 2013 v oratoriu La passione di Gesù Cristo Josefa Myslivečka, spolu nastudovali i díla J. D. Zelenky, českého barokního mistra, kterého představují nadšeně a úspěšně světu. Objevovat Martinu Jankovou těší, například s cembalistkou Barbarou Marií Willi vybraly písně J. L. Dusíka, F. X. Duška, J. A. Štěpána, A. Rösslera-Rosettiho, Huga Voříška i Leopolda Koželuha a přesvědčily, že český klasicismus a raný romantismus mají půvab a vysokou kvalitu.

Písňová tvorba
Písňové tvorbě se Janková věnuje velmi intenzivně a velmi ráda. Pedagogem jí byl schubertovský expert Kurt Widmer. Sopranistka jiskřivého, lahodného hlasu se k písním staví jako mistři renesance - prima le parole poi la musica - vyjadřuje to jasně: hudba jsou křídla myšlenky, jsou poselství, privátní rozhovor od srdce k srdci. Tak znělo už prvé písňové CD "An den Mond" s díly Mozarta, Haydna, Schuberta v doprovodu kytary Christopha Denotha (Philips, 2004).

Pocta Jarmile Novotné
Koncert nese podtitul "Pocta Jarmile Novotné" a jeho partnerem je nezisková organizace Zámek Liteň, z.s., která od roku 2012 soustavně oživuje a pečuje o významný odkaz jedné z našich největších operních pěvkyň 20. století Jarmily Novotné. Letošní koncert je již druhým pokračováním úspěšně započaté spolupráce Pražského jara s touto organizací. Jako první se v loňském roce uskutečnilo pěvecké vystoupení basbarytonisty Adama Plachetky a jeho hostů.