Při letních toulkách krajinou jste si možná všimli, že části některých luk zůstaly neposečeny. Nejedná se však o lajdáctví zemědělců, kteří na loukách hospodaří, ale o záměr. Ponechávání neposečených ploch je totiž jedním ze způsobů, jak čelit katastrofálnímu úbytku hmyzu, ke kterému v posledních letech dochází. Článek s výsledky studie německých vědců již dříve upozornil na úbytek tří čtvrtin odchycené biomasy létavého hmyzu během pouhých 27 let.

Důvodů vymírání hmyzu, včetně nenahraditelných opylovačů, je celá řada. Od ztráty přírodních stanovišť, přes změnu klimatu, až po některé choroby, ale především je to způsob využívání a struktura krajiny. Mozaika polí, luk, pastvin, mezí, mokřadů a dalších prvků, které dříve činily naši krajinu pestrou a mnohotvárnou, se postupem let vytratila a chybí v ní nyní rostliny, které poskytovaly hmyzu v různých stadiích vývoje potravu a úkryt.

"Ponecháním neposečených ploch na loukách zemědělci alespoň částečně kompenzují plošné intenzivní hospodaření, při kterém výkonná technika v krátkém čase poseče obří výměry travních porostů a připraví o život či životní prostor celá hmyzí pokolení," vysvětluje náměstek pro ochranu přírody a krajiny MŽP Vladimír Dolejský. Druhově bohaté louky, jejichž údržbu již dlouhodobě podporuje Ministerstvo životního prostředí v rámci svých krajinotvorných programů, se sklízejí dle možností postupně. Jedná se ale jen o část luk, převážně ve zvláště chráněných územích.

Pro zachování životaschopnosti populací hmyzu je však zcela nezbytné zajistit jejich ochranu i mimo zvláště chráněná území, v tzv. volné krajině. Podmínka ponechávání neposečených ploch proto byla ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství zařazena od roku 2015 do zemědělských dotací. Pro zemědělce, kteří čerpají dotační podporu na ošetřování travních porostů z Agroenvironmentálně-klimatických opatření Programu rozvoje venkova, ze kterého plyne nejvíce prostředků na údržbu luk v ČR, je ponechávání neposečených ploch na travních porostech o výměře nad 12 ha povinné. Vzniklé ztráty z výnosu i náklady na náročnější sklizeň jsou jim finančně kompenzovány. O příslušnou platbu mohou požádat též zemědělci, kteří se dobrovolně rozhodnou ponechat neposečené plochy i na menších loukách. Neposečený porost může na pozemku zůstat až do první seče následujícího roku, mnoho druhů v něm tak přezimuje.

Účinnost zvoleného postupu i ve volné krajině dokládá Studie ponechávání dočasně neposečených ploch na biodiverzitu trvalých travních porostů a ochranářsky hodnotné druhy živočichů a rostlin, kterou pro Ministerstvo životního prostředí a Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR zpracovali odborníci společnosti Envipor s.r.o. a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Výsledky studie prokázaly téměř dvojnásobnou biomasu hmyzu na plochách s neposečenými pásy než na loukách bez pásů. Pokusné louky hostily až o čtvrtinu druhově bohatší společenstva blanokřídlých, vrubounovitých brouků a pavouků.

"Jako největší překvapení výzkumu lze hodnotit fakt, že opatření vedlo k pozitivním změnám jak v množství (biomase) odloveného hmyzu a pavouků, tak i k změnám společenstev na druhové úrovni (zvyšování biodiverzity) již v prvním roce realizace. Biologická společenstva na změnu hospodaření totiž obvykle reagují s jistým zpožděním," komentuje výsledky studie Petr Šípek z Katedry zoologie PřF UK, a dodává: "Během výzkumu se podařilo najít i druhy zařazené na červený seznam bezobratlých ČR v kategorii ohrožené, jedná se například o pavouka zápředníka korového, krytonosce Ceutorhynchus arator či ploštici Spathocera laticornis".

Za zmínku stojí také skutečnost, že srovnatelně pozitivní efekt měl tento postup jak na malých loukách o výměře 1-5 ha, tak na loukách o více než 12 ha.

Z neposečených částí luk profitují kromě hmyzu zejména ptáci zemědělské krajiny, a dále rostliny, protože zde mohou přežít opylovači i přirození predátoři hmyzích škůdců. Jde také o vklad do budoucna, aby i příští generace znaly z procházek po "obyčejných" loukách čmeláky a motýly, a mohly si i díky tomu vážit práce dobrých hospodářů.