Přestože ošetřovatelství má na jednu stranu v Česku dlouhou tradici a ve společnosti zaujímá nezastupitelnou roli, sester a pečovatelských pracovníků je stále velký nedostatek. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR připadalo v roce 2017 v České republice na jeden úvazek sestry ve všech segmentech péče průměrně 129 obyvatel. Zatímco v hlavním městě připadalo v tomtéž roce na jeden úvazek sestry 86 obyvatel, ve Středočeském kraji to bylo dokonce 185 obyvatel na jednu sestru. Je přitom více než zřejmé, že nedostatek zdravotních sester a pečovatelských pracovníků se bude v souvislosti s tím, jak naše populace stárne, stále prohlubovat.

"Vzdělávací systém všeobecných sester se zpřísnil a prodloužil, a množství absolventů je tudíž nižší, než tomu bylo dříve. Všeobecné sestry mají také širší možnosti pracovního uplatnění v zahraničí, kam je lákají zkušenosti a výše výdělku. Situace s nedostatkem všeobecných sester je celorepubliková.
Pokud na ni management zařízení včas nezareaguje redukcí nárokované práce (např. snížením obsazenosti lůžek), jsou sestry přetěžovány a nechtějí podstupovat riziko pochybení, které může za podmínek, kdy slouží i 5-7 služeb v měsíci navíc, snadno vzniknout," vysvětluje důvody nedostatku sester Petra Pipková, ředitelka SeniorCentra SeneCura v Praze na Klamovce, která má sama zkušenosti z pozice vrchní sestry.

"Zdravotničtí asistenti, kteří po absolvování středních zdravotnických škol přicházejí do praxe, mají nízké kompetence, dalo by se říci, že na úrovni ošetřovatelů, a je pro ně velmi omezené pracovní uplatnění. Pokud pracují v zařízení sociálních služeb, nejsou nositeli výkonů, a zdravotní pojišťovny tudíž jejich ošetřovatelské výkony neproplácejí. Profese zdravotnických pracovníků, ale také pracovníků v sociálních službách je fyzicky i psychicky velice náročná a nese s sebou také obrovskou zodpovědnost. Navíc je neustále vykonávána ve stresovém prostředí, kde jakékoliv pochybení může způsobit vážné následky," doplňuje Petra Pipková. Kromě náročných úkolů, které pracovníkům v sociálních službách jejich profese přináší, se navíc v naší zemi také často musejí potýkat se společenským zneuznáním. Změna pohledu na tuto oblast by jistě měla pozitivní vliv na řešení otázky nedostatku lidských zdrojů.

Florence Nightingale byla přesvědčena o tom, že sestra má být vzdělaná, tvořivá a inteligentní bytost. To, že její pohled na tuto profesi ani dnes neztratil na své aktuálnosti, potvrzuje i Petra Pipková: "Nejdůležitější vlastnosti zdravotních sester jsou zodpovědnost, bystrost, empatie
k druhým, komunikativnost a vstřícnost. U pečovatelů je to navíc laskavost, trpělivost a široké srdce," uzavírá ředitelka SeniorCetra Klamovka.

Ošetřovatelství u nás
Počátky organizovaného ošetřovatelství na našem území jsou datovány do 10. století, kdy vznikaly první útulky pro chudé a nemocné a kdy náboženské řády vedle svých klášterů zřizovaly první špitály. Soudobou ošetřovatelskou péči ovšem poskytovaly osoby bez odborného vzdělání, pouze na základě laické zkušenosti. Emancipační hnutí ve 2. polovině 20. stol. a myšlenky Florence Nightingale později přispěly ke vzniku prvních ošetřovatelských škol, v Praze to bylo v roce 1874. Roku 1916 zde byla otevřena Státní dvouletá ošetřovatelská škola a roku 1918 vyšší sociální škola, která připravovala sociální pracovníky (později diplomované setry) pro samostatnou práci v terénu. Další vzdělávání sester však mohlo pokračovat až po skončení druhé světové války v roce 1945. Od roku 1989 se pak datuje nová éra českého ošetřovatelství, kdy se tento obor transformoval nejen v oblasti praxe, ale také vzdělávání a legislativy.