Ani v USA neměli všichni cestu do vesmíru otevřenou, i tam existovali Ti, co nedoletěli... Některým zkušebním pilotům, kteří v raketových letounech překonali hranici kosmického prostoru, se dostalo hrdého titulu "astronaut" až po mnoha letech, někdy až posmrtně. Jiní zahynuli během výcviku, ničili si zdraví na centrifugách či v barokomorách, na pouštích i ve vlnách oceánu.
V Rusku se jim říká "Kosmonauti Nula", ale bez nich bychom cestu do vesmíru možná ještě ani dnes neotevřeli.

Část knižní recenze:
Hodnocený rukopis s názvem "Kosmonauti nula" je vyprávěním o lidech - vesměs mužích - kteří se významným způsobem podíleli na pronikání člověka do kosmického prostoru. Jde o osudy a prožitky lidí, kteří se nedostali na první stránky novin, ale bez nichž by se nemohl uskutečnit první a následující lety člověka na oběžné dráze kolem Země.

Nejde o popisy vlastních kosmických letů, i když jejich smysl je v pozadí každého osobního příběhu, o němž je v knize řeč. Kniha poskytuje unikátní pohled do zákulisí netechnického, ale lidského, v době zrodu a začátku éry pilotované kosmonautiky. Tedy padesátých a šedesátých let minulého století. Přináší životní příběhy lidí, kteří - s různou mírou úspěšnosti i následného ocenění - dali všanc své zdraví a někdy i svůj život, aby přispěli k uskutečnění dávné touhy lidstva po cestě do vesmíru.

Rukopis má čtyři Hlavy-kapitoly, každá má svoje zaměření. Americkým podmínkám a lidem v přípravných programech je věnována druhá kapitola, ostatní tři pak přinášejí dramatické osudy známých i neznámých aktérů sovětské kosmonautiky...

Jan Kolář,
Ředitel České kosmické kanceláře a viceprezident Mezinárodní astronautické federace (IAF)

Máte-li zájem o recenzní výtisk, pište na adresu: monika.oweyssi@rozhlas.cz