Kdo jsou příbuzenští pěstouni: Prarodiče, tety, strýcové, sourozenci.

Důvody umístění dítěte: úmrtí rodiče, mládí a nezralost matky, rodič žije sociálně-patologickým způsobem života, psychiatrická diagnóza rodiče, rodiče ve výkonu trestu, rodiče závislí na drogách.

Pěstouni dostávají do dlouhodobé péče děti ze stejných důvodů, ale ne již v akutní situaci. Děti jsou svěřeny v momentě, kdy je jejich legislativní situace vyřešena, po přechodné pěstounské péči nebo ústavní péči.

V ČR až 75% pěstounů jsou pěstouni příbuzenští , na konci roku 2016 bylo u nás 11 075 rodin (údaj MPSV koncem roku 2016).

Počet zprostředkovaných pěstounů je stále ve všech krajích menší než potřebujeme. Vzniká problém s umístěním dětí z ústavních zařízení a z přechodné pěstounské péče. Zde příbuzenská péče hraje v systému nezastupitelnou roli, a díky ní může stále více dětí žít v rodinách. Počet pěstounských rodin se zvýšil v roce 2016 od dalších 200 rodin.

Pěstouny se stávají náhle - akutní situace, potřeba umístění dítěte při náhlém ohrožení dítěte - je oslovována v první řadě širší rodina dítěte, poté se až rozhoduje o umístění mimo biologickou rodinu.

Zprostředkovaní pěstouni se v procesu rozhodují, od první myšlenky stát se pěstounem po realizaci uběhne často 1 až 2 roky. Pěstouni zvažují své kapacity, možnosti podpory širší rodiny, dopad na vlastní děti v rodině, dopad na životní styl rodiny. Od samotného podání žádosti po ukončení procesu proběhne zpravidla téměř rok, kdy se žadatelé setkávají s odborníky, prochází psychologickým vyšetřením, vedou motivační rozhovory se sociálními pracovníky. I po zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování pěstounské péče trvá delší dobu, než je dítě do rodiny umístěno, tedy je mnoho času na rozmyšlení si své role pěstouna, přípravu rodiny.

Neprochází přípravou jako klasický pěstoun - bez psychologického vyšetření (může být na vyžádání provedeno, ale v praxi se většinou nestává), nemá možnost si promyslet v klidu motivaci k péči, zhodnotit vlastních možností, kapacity. Často se děje umístění do rodiny živelně, v krátkém časovém úseku, aby se co nejdříve mohlo dítě umístit do rodiny. Pěstouni nemají často možnost se na roli připravit, promyslet si všechny důsledky rozhodnutí. OSPOD zkoumá v té chvíli spíše materiální podmínky rodiny, základní zajištění, místo kde dítě může žít, ochotu pečovat o dítě.

Příprava pěstounů trvá běžně 48 hodin, u přechodné pěstounské péče je to 72 hodin. Pěstounům se dostává komplexní informace o psychologických aspektech vývoje dětí v náhradní rodinné péči, o traumatu dítěte, o legislativě, tématu potřebnosti práce s historií dítěte i kontaktu s biologickou rodinou. Příprava je skupinová, vedená mimo jiné zážitkovou formou. Žadatelé mají možnost zvážit si svá omezení, postoj například k přijetí dítěte určitého věku, etnické menšiny, zdravotního postižení.

Motivace je určitě zajistit dítě z vlastní rodiny, ale také vyřešit situaci za každou cenu. Pěstoun je ale zatížen již často déle trvajícími problémy v rodině právě spojenými se zanedbávající péči rodičů dítěte (kteří jsou většinou vlastním dítětem pěstouna, nebo jeho blízcí příbuzní). Mohou být již vyčerpaní.

Motivace zprostředkovaných pěstounů je většinou pomoci ohroženému dítěti, nabídnout místo v rodině, kde je kapacita na další dítě. Motivace vychází ze zvážení vlastní kapacity, často říkají "mám ještě sílu a energii vychovat další dítě, kterému můžeme zároveň pomoci".

Hraje roli věk pěstouna - prarodiče se dostávají do věku seniorů, kdy mají mnohem méně síly na každodenní péči o malé děti (setkáváme se s případy, kdy o miminko pečuje prababička). S postupem věku se více ukazuje generační rozdíl mezi svěřeným dítětem a pěstouny. Může být zdrojem vztahových problémů pěstounů s dítětem. Fyzická kapacita pěstouna může hrát roli v péči o dítě, přicházejí více nemoci a potíže spojené s nedostatkem sil, vyčerpáním, zanedbávání péče o sebe vzhledem k náročnosti péče o dítě. Pěstouni musí řešit každodenní povinnosti s přípravou do školy, zajištěním volnočasových aktivit, podporovat děti v jejich psychických obtížích spojených s traumatem předchozí péče či ztráty rodiče. Péče o děti v náhradní rodinné péče je obecně velmi náročná, pro pěstouny ve starším věku a bez přípravy na tuto roli je o to více vyčerpávající

Věk zprostředkovaných pěstounů odpovídá mnohdy běžnému věku rodičů, nejčastěji se pěstouny stávají rodiče, kteří již mají vlastní děti, ve věku od cca 30 do 40 let, často v produktivním věku.

Příbuzenský pěstoun může prožívat nevyřešené trauma z vlastního selhání ve výchově dítěte, které následně selhalo v dospělosti jako rodič. Ve výkonu pěstounské péče pak sledujeme snahu kompenzovat pocit vlastního selhání, například příliš přísnou výchovou dítěte, nebo naopak velkou benevolencí či nedůsledností ve výchově.

U zprostředkovaných pěstounů je v rámci psychologických vyšetření řešeno, pokud prožili vlastní trauma, je jim mnohdy doporučeno zvážit podání žádosti o zprostředkování pěstounství, nebo jsou z procesu vyřazeni. Je jim doporučena individuální terapie, kde mohou řešit svoji minulost. Zvažuje se též výchovný styl pěstounů, jejich zkušenosti s vlastními dětmi. Vyhodnocuje se, jak funguje partnerský vztah žadatelů, jak funguje rodina jako celek, podpora širší rodiny, vlastní děti pěstounů. Při umístění dítěte do rodiny tak mnohem více o rodině víme, běžně se stává, že žadatelé jsou z procesu vyřazeni, protože neodpovídají požadavkům na umístění dítěte.

Kontakt s biologickými rodiči je pro mnohé příbuzenské pěstouny obtížnou stránkou pěstounství. Mají podporovat kontakt s osobami, které je zklamaly, které jim způsobily velké obtíže. Nebo naopak nedokáží odhadnout bezpečí kontaktu a podporují kontakt bez ohledu na dopady na svěřené dítě. Zásadní pro zdravý vývoj dítěte v náhradní rodinné péči je znalost a vyrovnání se s vlastní historií, porozumění své rodině a vtahům. I toto téma je pro některé příbuzenské rodiny tabu, nedokáží hovořit o historii dítěte, o jeho rodičích, stává se že zamlčují informace o rodičích, někdy nepřiznají skutečné rodinné vazby.

Podpora kontaktu s osobami blízkými je jednou z povinností pěstounů, stanovená zákonem. Pro zprostředkované pěstouny je tato část výkonu pěstounské péče lépe zvládnutelná, protože s rodiči dítěte nemají osobní vztahy a minulost. I přesto může být kontakt velmi náročný a potřebuje podporu, mnohdy asistenci z třetí strany, aby se zvládnul bezpečně pro dítě.

Neporozumění traumatu dítěte bývá častým projevem v pěstounských rodinách příbuzenských. Pěstouni se považují za experty v péči o děti, kteří již jich mnoho vychovali, a nemají potřebu se dál vzdělávat a hledat jiné výchovné metody. Dítě přijaté do rodiny, které prožilo trauma u vlastních rodičů či ústavní péči je ale jiné a má jiné výchovné potřeby. Pěstouni přistupují k dítěti jako svému, členu rodiny, kterého dobře znají a je jejich vlastní rodina, tedy nevnímají potřebu jiného výchovného přístupu. V rámci vzdělávání a poradenství se obtížněji s touto skupinou pracuje, jelikož není nakloněna změně.

Pěstouni kteří procházejí přípravou se vzdělávají v tématu traumatizace dětí nevhodnou výchovou a ústavní péčí. Přijímají do rodiny cizí dítě, tedy předpokládají, že jej musí více poznat, hledají cesty jak jej podpořit, dostávají informace o minulosti dítěte spojené s traumatem. Jsou více nakloněni terapeutické podpoře a vyhledávají poradenství v této oblasti.

Patologické výchovné styly, které se předávají na další generace, jsou rizikem při svěření dítěte do příbuzenské pěstounské péče. V některých rodinách mohou být z generace na generaci předávány výchovné styly a typy vztahů mezi členy rodiny, které jsou zdrojem problémů a selhávání výchovy i rodičovské role. Dítě, které je svěřeno do takto zatížené rodiny, si pak většinou zvnitřní opět nevhodné modely chování. Často se jedná o agresivní chování, nepřiměřené tresty a fyzické násilí, které ani sami pěstouni nevyhodnotí jako problémové, protože tak jejich rodiny žijí po generace.

Pěstouni procházejí přípravou a vyhodnocením psychologa, zkoumá se podrobně rodina žadatelů a výchovný styl rodiny. Ve většině případů se daří odhalit nevhodné výchovné styly a rizika v péči o děti dříve, než je ukončen proces zprostředkování pěstounské péče. Rizikoví žadatelé tak proces zprostředkování většinou nedokončí.

Vnímáme jako důležité systémové nastavení, kdy bude možné více posoudit vhodnost umístění dítěte do příbuzenské péče, zároveň mnohé rodiny potřebují intenzivnější podporu v rámci doprovázení pěstounů.