Dnešním dětem i těm, které vrcholově sportují, podle odborníků nejvíce chybí spontánnost a radost z pohybu. "Některé se v podstatě začínají hýbat až v době školní docházky, kdy rodiče vnímají, že by dítě mělo mít nějakou pohybovou aktivitu, a tak ho přihlásí do nějakého kroužku. Pokud má sportující rodiče, je vedeno často k takové sportovní aktivitě, kterou provozují právě oni. Zpravidla se jedná o specializované sporty, které jsou většinou více zaměřeny na výkon, než na budování lásky k pohybu," říká Jitka Literová, manažerka celorepublikového projektu Děti na startu, který si klade za cíl vést nejmenší zábavnou formou k tomu, aby zvládly potřebné všeobecné pohybové dovednosti, jako je házení míčem, skákání snožmo nebo kotoul.

"Zní to triviálně, ale takové věci dnes děti vůbec neumí. Proto je ideální, když je rodiče vedou k pohybu co nejdříve, nejlépe už při cvičení kojenců a batolat pod odborným dohledem. Od čtyř let pak mohou začít docházet k nám na kurzy Dětí na startu. To, že se dítě dříve vůbec "nehýbalo", poznáme často podle toho, že špatně chodí, běhá, má špatnou koordinaci pohybů," podotýká Jitka Literová s tím, že v těchto případech je potřeba konzultace s fyzioterapeutem a velká spolupráce rodiny.

Sportovcem ve 4 letech? Ano, ale při všeobecné pohybové průpravě!
"Děti, s nimiž se setkávám ve své fyzioterapeutické praxi, nejčastěji trpí výrazným plochonožím a svalovými dysbalancemi, které jsou v lepším případě příčinou vadného držení těla, ale v některých případech stojí až za vznikem skolióz," varuje fyzioterapeutka Andrea Hašková, která spolupracuje s projektem Děti na startu, s tím, že dětem (potažmo jejich rodičům) po prohlídce doporučí vhodnou pohybovou aktivitu, ale vždy se jedná o všeobecnou pohybovou průpravu.

Děti od čtyř let by podle ní měly mít standardní vzorce pohybu. "Pokud je včas podchytíme, nedojdou do nebezpečných stadií dysbalancí, které jsou základem pro budoucí nemoci. Se svalovými dysbalancemi se nejčastěji setkáváme u dětí v mladším školním věku - děti se dostanou do lavic, začíná posturální náročnost (požadavek na vzpřímené držení těla), dlouhé hodiny sedí a také výšky lavic a židlí často nejsou pro všechny ideální. Řešením je stejnoměrné posilování a protahování svalů, a ne jejich asymetrické zatěžování, jak je tomu u sportů s jednostrannou zátěží," líčí zkušenosti z vlastní praxe Andrea Hašková, která se často setkává právě s dětmi, které se věnují od raného dětství specializovaným sportům. Rodičům takových dětí by rozhodně doporučila tuto aktivitiu kompenzovat vhodným cvičením s všeobecným zaměřením, jako jsou například právě Děti na startu.

"To je druhý nešvar dnešní doby. Obecně se předpokládá, že trenéři ve všech sportovních klubech by měli děti seznamovat s co nejvíce sportovními aktivitami zaměřenými na všeobecnou pohybovou přípravu. Bohužel tomu tak ale není. Typickým příkladem jsou například hokejové přípravky, kam docházejí čtyřleté děti, aby se naučily bruslit. V jejich deseti letech s nimi ale maminky zpravidla chodí po doktorech, protože mají zničené nohy, nosí ortopedické vložky a trpí bolestmi zad," varuje Jitka Literová.

Tlak na výkon ani soutěživost dětem neprospívá
Cílem všeobecné sportovní přípravy je, aby děti získaly obratnost, rychlost, sílu a hlavně, aby se naučily ovládat své tělo - uměly správně běhat, dělat kotrmelec, skákat, padat, nebály se míče - tedy zvládaly dovednosti, které tvoří nezbytný základ pro jakoukoliv sportovní činnost.
"Na kurzech Dětí na startu se cvičí podle speciálně vytvořené metodiky, aby se děti naučily všechny důležité pohybové dovednosti. Cvičí ve skupinách dle věku a svých aktuálních pohybových schopností a dovedností. Každá skupina se pod vedením vlastního trenéra zdokonaluje v jiné činnosti a děti postupně rozvíjejí své pohybové schopnosti ve všech směrech - dostane se jim základů gymnastiky, atletiky, míčových her..., zkrátka všeho, čemu se pak případně budou chtít věnovat, až na to budou připraveny," uzavírá Jitka Literová.