Varianta typu hrůza - přehazovačka

Osobně si myslím, že možnosti jsou v zásadě tři. Ta nejhorší je přehazovačka. Člověk se snaží zakrýt pleš porostem, který řídne a co chybí na hustotě, to se snaží dohnat délkou. Výsledek je bizarní a v skutečnosti jde o kombinaci směšnosti a smutku. Pokud se daný jedinec fakt nedokáže s postupující plešatostí smířit, je transplantace vlasů logickým řešením. Je přece mnohem lepší zaplatit si úpravu vlasů, než se snažit ignorovat posměšky. A věřte, že přijdou. Strýc z otcovy strany je přesně tím týpkem, který bude se svou přehazovačkou, navzdory se lesknoucí lebce tvrdit, že on neplešatí. a včetně otce, kteří plešatost nesou strašně těžce. Už jsem nechal přesvědčování, ať s ním něco udělá (ostříhat a přiznat se, nebo transplantovat a zachovat si důstojnost) a jen při společných cestách vlakem špicuji uši, abych zaznamenal posměšky naším směrem. Některé jsou prvoplánově urážlivé, ale jiným se musí nechat jistá míra kreativity a vtipu. Chvíli mi trvalo, když jsem jeho směrem zaslechl poznámku, že jde asi o vášnivého cyklistu, který se bojí tetování. No jasně, má na hlavě přehazovačku, místo aby si svou vášeň nechal vypíchat do kůže. A ta, která mě pobavila? "To je horší než chemlonová paruka". Pokud jste z generace, které sousloví "chemlonová paruka" nic neříká, vězte, že jste o nic nepřišli. Představte si účes, který je jen o chlup lepší než přehazovačka. Umělohmotný chlup!

Varianta typu frajeřina - pleš

Představte si Bruce Willise s přehazovačkou. Nejde to, co? A přitom pleš mu sluší, jde k rolím, které ztělesňuje. Prostě chlapák i když hraje záporáky. Typický chlap, který se smířil s tím, že mu hormony vypudily vlasy z hlavy a on si prostě hlavu holí. No a? Umění být nad věcí je jedním z velkých kladů lidské povahy, jenže ne každý na to má morál. Mezi sexy plešatce se řadí i on.

Třetí varianta - transplantace vlasů

Tady si dovolím jedno osobní přiznání. Mám taky na hlavě něco transplantované. A vlasy to nejsou. Nemám vlastní zuby! No a? Jsou funkční a je to lepší, než tam mít poničené pahýly. S vlasy to bude totéž. Pokud mi z jakéhokoli důvodu, třeba proto, že mi bude klouzat bekovka, vadí postupující pleš, proč se bránit transplantaci? Jasně, život na tom nestojí, sebevědomí možná ano. A hlavně, je to moje soukromé rozhodnutí, tak jako je soukromé rozhodnutí kterékoli ženy nechat si zvětšit prsa. Kolegyně z práce mírné zvětšení postoupila. Já, jelikož ji vždycky vidím jen v blůzce, jsem rozdíl nepoznal. Tedy ne na pohled. Ale v chování ano. Je sebevědomější a manžel prý je taky spokojenější. Tím chci říct, že a priori odmítat estetické transplantace (ty život zachraňující jsou úplně jiný level) je nesmysl. Zvlášť, když si vezmete, že v případě zubů dostanete porcelán, v případě ňader silikon, ale v případě vlasů dostanete jen svoje vlastní vlasy, tedy ani argument o nepřirozenosti tady neuspěje.

Vlasy jsou výborný byznys, když si vezmete, kolik desítek, či spíše stovek, nejrůznějších šamponů, kondicionérů, vlasových tonik existuje. Kolik milionů dolarů se na tyto prostředky leje do (nejen) televizní reklamy a jak moc se tlačilo na to, aby kadeřníci měli otevřeno. "Vypadám hrozně, moje kadeřnice má kvůli covidu zavřeno," postěžovala si šéfová naší kanceláře a já neměl pocit, že by vypadalo jinak, než kdy jindy. Později se ukázalo, že co se stříhání týče, tak si vzájemně vypomáhaly se sousedkou. Ale jen to ukazuje, jak velkou roli našemu vlasovému porostu přikládáme.