Změnit to chtějí zástupci sociálních organizací i experti z právní, sociální, školské i psychologické oblasti a začnou usilovat o sílu svého hlasu u našich zákonodárců.

"Ačkoli rádi tvrdíme, že děti jsou naše budoucnost, ve skutečnosti pro některé děti děláme velmi málo nebo skoro nic," říká vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková, která má na mysli děti žijící v dětských domovech, jejichž budoucnost je více než nejistá. "Tyto děti nezažily, jak funguje normální rodina, nevědí, jak se postavit na vlastní nohy. Samozřejmě je lepší vynaložit úsilí na prevenci a udělat vše pro to, aby se dítě do ústavu vůbec nedostalo. Pokud se to však nepodaří, dítě v dětském domově vyroste a opouští ho nepřipravené na samostatný život, pak by měl stát udělat vše pro to, aby mu, pokud možno, toto znevýhodnění zmírnil. To však nedělá. Nebýt neziskových organizací, které se o to místo státu starají, pak by takové děti končily doslova a do písmene na ulici. A o tom je třeba otevřeně kriticky hovořit," říká Helena Válková.  

Dovolání k systémovým změnám
Stejného názoru jsou experti a zástupci neziskových organizací zapojených v péči o ohrožené děti, a proto chtějí tzv. hromadným dovoláním upozornit na neutěšený stav, který tu trvá i 30 let po revoluci. Dokument zakládá partnerství jednotlivých aktérů a spojuje jejich hlasy do společného vytrvalého úsilí o koncepční systémové změny.

"Stále je mnoho dětí, které opouští dětské domovy nepřipravené na samostatný život. Zoufale postrádáme zásadní systémová opatření, která by tento stav pomohla zlepšit. Proto jsme se rozhodli spojit jednotlivé aktéry systému a deklarovat společný zájem o klíčové legislativní změny," říká Klára Chábová, předsedkyně organizace Mimo domov a výkonná ředitelka Nadačního fondu Krok domů.

Cesta dítěte systémem
Diskutovat o problémech a navrhnout konkrétní změny přijedou odborníci 19. listopadu na pražskou konferenci Dítě v systému. Akce je svým rozsahem a dramaturgií v České republice unikátní. Téma života dítěte a mladého člověka dospívajícího mimo svoji rodinu představí organizátoři ve třech panelech, které kopírují reálnou cestu ohroženého dítěte systémem:

Odchod dítěte z rodiny "Co se stalo a co se mnou bude dál?"
Život mimo rodinu "Vrátím se domů, nebo je tohle navždy?"
Odchod z instituce "Co mě tam venku čeká? Už jsem venku a co dál?"

Cílem formátu je zmapovat co nejpřesněji skutečný stav a během diskusí zjistit, v jakých životních etapách ohroženého dítěte umí stát naslouchat jeho hlasu, poskytuje mu potřebné zázemí a služby a ve kterých momentech podpora selhává. Organizátoři konference připravili neobvyklý formát - každý diskusní blok uvedou profesionální herci. "Chceme tak účastníkům přiblížit, jak se odložené děti v určitých fázích svého života cítí," dodává Chábová.

Konferenci podpořila svou záštitou i radní hlavního města Prahy Milena Johnová. "Jako radní pro sociální oblast považuji za velmi důležité zejména systémové řešení péče o ohrožené děti. Vedle podpory biologických rodin a posilování pěstounské péče musíme najít i účinné nástroje pomoci mladým dospělým, kteří v 18 letech opouští ústavní péči a potřebují pomoc, aby se jim podařil dobrý start do samostatného života," říká Milena Johnová.

Její slova potvrzují samotní mladí lidé, kteří v dětském domově nebo jiném ústavním zařízení vyrostli. Patří k nim i Olga Mistrová. "Při odchodu z dětského domova jsem dostala deset tisíc korun na bydlení a obživu, než si seženu práci. Jenže jsem si ani s jedním nevěděla rady. Neuměla jsem si třeba založit tramvajenku nebo vyřídit potřebné dokumenty na úřadě. Byl to těžký náraz na realitu. Naštěstí se rychle učím a neziskové organizace mi pomohly postavit se pevně na nohy," říká.