"Klidně si kandiduj, ale velcí kluci si zvolí koho chtějí"
Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že nový volební systém bude transparentnější a výrazně spravedlivější. To je lež. Novela sice umožňuje kandidovat skoro každému - stačí podpora 50 podpisů - ale pojištěnce zcela zbavuje veledůležitého práva volit. Volit budou moci nově výhradně podniky, které odvedly samy nebo společně s jinými aspoň 0,4% celkového příjmu pojišťovny. To je mnohamilionová částka, volební právo se tak bude týkat jen podniků s tisíci zaměstnanci.

Pozor - to neznamená, že by volili tito zaměstnanci. Novela je napsaná tak, že volit budou manažeři těchto podniků. Zaměstnance vidí pan ministr jako pouhé "wage-slaves", kteří si mají nechat strhnout ze mzdy peníze na zdravsoc a nepátrat, co se s nimi stane.

Nejtlustší kapři budou volit porybného
Pro pojištěnce i pacienty je životně důležité vědět, kdo získá skrz volby nově kontrolu nad jednotlivými pojišťovnami - výsledek voleb ovlivní, kterým lékařům dá pojišťovna smlouvu, kterým nemocnicím zaplatí dobře nebo špatně, jak ochotně schválí pacientovi nákladný lék. Ministerstvo důsledně odmítá sdělit, které konkrétní podniky podle návrhu zákona dosáhnou na právo volit, prý to ani neví; to je buď lež nebo velká ostuda.

Podle informací od některých pojišťoven, které na žádost sdělily objemy odvodů, lze říci, že volit do našich pojišťoven budou v zásadě tři skupiny:

1. "Cizáci" - velcí zaměstnavatelé typu bank, telefonních operátorů nebo obchodních řetězců, vlastnění veskrze ze zahraničí. Vzniká otázka, proč by měli namísto českých občanů-zaměstnanců o českých veřejných penězích, určených na léčbu českých pacientů, rozhodovat bankéři a manažeři z Londýna či z Bruselu. Alespoň ale nebudou v konfliktu zájmů jako další dvě skupiny.

2. "Oligarchové" - velcí zaměstnavatelé typu hutí, oceláren a v neposlední řadě Agrofertu. Problém je, že tyto podniky jsou majetkově propojeny s poskytovateli péče, takže skrz pojišťovny by hradily péči "sami sobě" - v případě oceláře Chrenka jde o řetězec nemocnic AGEL, v případě premiéra Babiše jde o síť klinik reprodukční medicíny a dalších zdravotnických zařízení. To je nežádoucí posun směrem k "slovenskej reformě", kde ta samá finanční skupina kontroluje jak významnou zdravotní pojišťovnu, tak poskytovatele péče.

3. Stát a státní podniky - jde o zaměstnavatele typu České pošty, policie nebo armády. Problém je, že manažeři těchto institucí nemají přímý zájem na provozu pojišťoven, takže buď právo volby nevyužijí, nebo volební právo do pojišťoven "prodají" za něco jiného po dohodě s resortními ministry. Zde pozor - významným zaměstnavatelem jsou také státní nemocnice (Motol, VFN, FN Brno), jejichž ředitelé mají na volbách do pojišťoven enormní zájem. Kapři si zvolí porybného.

Než toto, snad raději zaměstnanecké zdravotní pojišťovny spojme s VZP, jejíž Správní rada je nominována Vládou a Parlamentem. To sice není ideální, ale uspoří se na provozu a občanům zůstane skrz Parlament nad penězi ze zdravotního pojištění aspoň nepřímá kontrola.