Stát zatím provozovatelům zájezdové autobusové dopravy pouze odložil platbu mýtného a silniční daně. Protože se ale ani po více než třech měsících od vyhlášení nouzového stavu nevrátil provoz ani desetinu obvyklého obratu, nejedná se podle iniciativy Za autobusy o žádnou reálnou pomoc.

Neřešitelná situace pro školy i neziskové organizace
Zájezdová autobusová doprava je nepravidelnou přepravou osob, kterou využívají hlavně organizace, které pro svoje fungování potřebují specifický přístup a flexibilitu, kterou jim pravidelná linková doprava nenabízí. Jak vyplynulo z průzkumu iniciativy Za autobusy, je tato veřejná služba důležitá pro více než 95 % klientů zájezdových dopravců. Podle sdružení silničních dopravců ČESMAD BOHEMIA je v Česku zájezdových autobusových dopravců 2 000. Ti provozují dohromady okolo 9 000 autobusů.

Ty slouží hlavně školám a školkám, které s nimi jezdí na výlety, kurzy plavání nebo školy v přírodě. Zájezdovou dopravu kromě toho využívají i neziskové organizace se zaměřením na pomoc dětem, seniorům či lidem se zdravotním postižením nebo sportovní a zájmové kluby. Všechny tyto organizace možná již brzy nebudou mít možnost nadále využívat služeb nepravidelné autobusové dopravy.

"Oslovili jsme přes tři stovky našich partnerů a všichni nám řekli, že je pro ně zachování zájezdové autobusové dopravy důležité. Podle 60 procent dotázaných by její kolaps dokonce vážně ohrozil chod celé jejich organizace. Přesto se zájezdová doprava na rozdíl od jiných odvětví či dopravců dosud nedočkala žádné státní podpory," říká Jiří Vlasák, zakladatel iniciativy Za autobusy.

Čtyři z deseti dopravců jsou již bez peněz
Zájezdová doprava je vysoce sezónním odvětvím a nouzový stav ji zasáhl v ten nejhorší možný moment. "Všichni všechno zrušili a okamžitě následoval ekonomický pád. Přišli jsme o nejdůležitější sezónu v roce od března do června, čímž lze považovat celý ekonomický rok za nevratně zničený," vysvětluje Martin Linhart, majitel společnosti MaLiBus.

V tuto chvíli je již bez peněz 36,7 % dopravců, dalších 50 % pak očekává, že vyčerpá všechny rezervy nejpozději od půl roku. Více než 64 % dopravců totiž muselo kvůli koronavirové krizi zrušit úplně všechny jízdy, 9 z 10 společností přišlo o nejméně 90 % zakázek. Z průzkumu iniciativy Za autobusy vyplývá i to, že jen 18 % dopravců počítá s tím, že se jejich provoz vrátí do normálního stavu za méně než jeden rok.

Autobusová doprava je nákladným odvětvím s průměrnými měsíčními náklady okolo 250 000 korun. Nepoužívané autobusy navíc ztrácí cenu, a přitom stále potřebují pravidelnou údržbu. 7 z 10 dopravců kromě toho splácí nejméně jeden autobus, v průměru dokonce více než tři. Cena nového autobusu může být přitom až 10 milionů korun. "Leasingové společnosti navíc většinou vyžadují uzavírání úvěru na fyzickou osobu, takže řadě dopravců hrozí osobní bankrot. Protože se krize dotkla celého odvětví, není navíc komu nepoužívané autobusy prodat," varuje Vlasák

Pět návrhů pro zachování důležité služby
I proto přišla iniciativa Za autobusy s pěti návrhy na řešení krize a záchranu autobusové dopravy. Mezi nimi je snížení DPH na 10 procent a zrušení povinnosti platit silniční daň. Kromě toho pak dopravci požadují zavedení obratové daně pro zahraniční dopravce, jak je to obvyklé v ostatních evropských zemích, a stejnou dotaci pro studenty a seniory, jako má linková doprava.

Protože je většina zájezdových společností na pokraji kolapsu, žádá iniciativa Za autobusy také o státem zaručené úvěry. "Zlepšení podmínek pro zájezdovou autobusovou dopravu mělo přijít už dávno. Teď jsme se ovšem dostali do stavu, kdy celé odvětví potřebuje okamžitou pomoc. Většina dopravců je už na nule, takže jim snížení daní nepomůže. Stát si musí uvědomit, že zájezdová doprava je veřejná služba, kterou není možné nijak nahradit - a podle toho musí také jednat," říká Vlasák. Požadavky iniciativy Za autobusy podporuje v průměru 93,5 % dopravců a 85 % jejich klientů.

Dlouhodobá diskriminace a nulová podpora
Zájezdoví dopravci jsou dlouhodobě znevýhodňováni oproti linkové dopravě. Ta platí DPH jen 10 % namísto 21 % a navíc nemusí platit silniční daň. Linkové autobusy přitom můžou až pětinu kilometrů najezdit mimo pravidelné linky. Iniciativa kromě toho navrhuje zavést dotaci 75 % ceny jízdy pro občany nad 65 let, děti a studenty do 26 let jako u linkové dopravy, nebo její úplné zrušení.

"Linkové autobusy jsou na rozdíl od dopravců dotované státem. Například 75 % slevu pro děti, studenty a držitele ZTP a ZTP/P karet - kteří jsou naše cílová skupina, zájezdovým dopravcům stát nedotuje a linkové autobusy využít nelze. Tři čtvrtiny ceny, kterou bychom platit neměli, z důvodu nedotování dopravců přesto uhradit musíme," říká Michaela Orlíková, ředitelka organizace Dobrodějky, z.s. "Dopravci jsou zatížení hned několika druhy daně, od kterých jsou linkové autobusy osvobozené, či mají mírnější sazbu. Tato shledání mne rozčarovala, podmínky mi připadají značně nerovné a diskriminační jak vůči dopravcům, tak vůči jejich koncovým zákazníkům," dodává Orlíková.

Zájezdoví dopravci navíc musí platit vysokou obratovou daň při jízdě do zahraničí. "Když jedeme se školou na naučnou exkurzi do muzea koncentračního tábora Dachau, platíme v Německu 19 procent. Když vezeme důchodce k moři, zaplatíme v Chorvatsku 25 procent. Zahraniční dopravci ale nezaplatí v Česku ani korunu," upozorňuje Vlasák.

"V době krize by se měl stát o svoje občany postarat a nabídnout jim pomoc. Vláda řeší velké a medializované společnosti jako Smartwings, jejíž zachování přitom pro běžného člověka není vůbec důležité. Zájezdová doprava se ale žádné podpory nedočkala. Provozujeme veřejnou službu, na kterou lidé často zapomínají - jenže pokud dojde k jejímu kolapsu, dotkne se to celé společnosti," uzavírá Vlasák.