Sokolové projevili své vlastenectví již roku 1866, když po vypuknutí války s Pruskem nabídli císaři Františku Josefovi zformování sokolského dobrovolnického sboru, nicméně byli odmítnuti. Při dalším velkém válečném konfliktu, kterým se stala první světová válka, opět sokolové stáli u zrodu dobrovolnických jednotek - v tomto případě československých legií.

Státotvornost znovu potvrdili při státním převratu roku 1918 a během následných válek o integritu nové Čs. republiky, při obsazování pohraničí a v boji o Těšínsko a Slovensko. Taktéž v dalším světovém konfliktu se sokolové stali jedním z pevných pilířů jak zahraničního, tak domácího odboje, přičemž přinesli nemalé oběti na životech, zvláště pak v období heydrichiády. Ve všech významných odbojových činech lze nalézt sokolskou stopu, za všechny jmenujme například podporu výsadkářů ze skupiny Anthropoid, kteří provedli atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.

Sokolská organizace patří samozřejmě také k historii třetího čs. odboje. Lze konstatovat, že sokolové se vždy postavili proti všem totalitním režimům v bývalém Československu, a proto byli v těchto dobách pronásledováni a perzekuováni a samotná organizace byla mezi lety 1941-1945 a 1952?1990 zrušena.

Vloni v létě, u příležitosti oslav Dne ozbrojených sil, natočila Ústřední hudba AČR společně se sokolskými cvičenci video. Vzdávají jím hold především všem legionářům, ale i dalším příslušníkům ozbrojených sil. Řada legionářů byla členy Sokola, a jak řekl první československý prezident T. G. Masaryk: "Bez sokolů by nebyly legie, bez legií by nebylo Československo."